Vikinská loď (10. století)

Vikingové pozvedli stavbu lodí na mistrovskou úroveň. Lodě byly nezbytnými dopravními prostředky pro jejich objevování, dobyvačné aktivity a obchodování.
Lodě považovali za svůj nejcennější poklad a byli na ně velmi pyšní. Archeologové našli mnoho nálezů, díky čemuž máme množství informací o činnostech Vikingů, které byly zaměřeny na lodi.

Vikinské lodě se stavěly hlavně z dubového dřeva. Nejcharakterističtějším typem byla tzv. dlouhá loď, která měla plochý trup, byla lehká a rychlá.
Navzdory jejich nízkému ponoru mohli bezpečně jezdit nejen po řekách, ale i po mořích. Používali je na obchodní i vojenské účely.

Stavbu lodě začínali konstrukcí kýlu, který vyřízli z jediného kmene, díky čemuž byl mimořádně silný a stabilní.
Následně byl připevněn charakteristický přední a zadní vaz, byly výrazně ohnuté vzhůru a často byly zcela symetrické. Zdobily je vyřezávanými zvířecími hlavami.
Potom znitovali palubní desky a vsadili žebra. Na vrchní okraj trupu připevnili štíty, které sloužily na ochranu a trupu lodě přidali na výšce.
V poslední fázi postavili cca. 10 m vysoký stožár, který držel ráhno se stejnou výškou. Obdélníkové nebo lichoběžníkové plachty byly obvykle barevné a odrážely i finanční situaci vlastníka.

Vikingové se považovaly za mistry nejen ve stavbě lodí, ale i v plavbě a navigaci. Lodě hrály klíčovou roli v jejich životech, což Winston Churchill vyjádřil následovně: „V lodích Vikingů byla jejich duše.“

Normanské kmeny ze Skandinávie, z území dnešního Dánska, Norska a Švédska, se vydaly na výpravy koncem 8. století. Tato událost, kterou lze považovat za poslední vlnu velkého stěhování národů, zřejmě souvisela s přelidněním a mezikmenovými válkami.

Prvním zaznamenaným nájezdem Vikingů byl roku 793 jejich útok na klášter v Lindisfarnu. Invazi na tento malý ostrov u anglického pobřeží považujeme za začátek tzv. „éry Vikingů“, která trvala od 9. do 11. století.
V tomto období představovali Vikingové pro většinu evropských států hrozivé nebezpečí. Kronikáři neklidného kontinentu je popisovali jako barbarské a kruté lidi. Realita je však mnohem pestřejší, jelikož společnost obchodníků a mořeplavců byla často organizovanější než společnost soupeřů.

Faktem však je, že Normani si podmanili regiony Baltského a Severního moře, jakož i významnou část Britských ostrovů. Kromě toho se na dlouhou dobu usadili i v Normandii, která byla pojmenována po nich. Jejich vynikající mořeplavci se objevili i ve Středomoří, kde hispánská a italská města několikrát vyplenili. Plavili se po všech velkých řekách východní Evropy a dostali se k Černému a Kaspickému moři. V těchto regionech Vikingové založili několik měst a sehráli významnou roli při vytvoření Kyjevské Rusi, která byla prvním východoslovanským státem. Vikingští obchodníci také přišli do kontaktu s Byzantskou říší a Bagdádským kalifátem.

Nejznámější dobyvačné cesty Vikingů však probíhaly na západě. Vikingové na svých vynikajících lodích vypluli do Atlantského oceánu a v roce 861 se dostali na ostrov, kterému dali jméno Island, což znamená „Ledová země“. Kolem roku 982 se normanští námořníci dostali pod vedením Erika Rudého do Grónska, které leží západně od Islandu. V té době byl ostrov úrodný díky teplému podnebí, a proto ho pojmenovali jako „Zelenou zemi“. Na Islandu a v Grónsku Vikingové založili osady, které existovaly stovky let. V Grónsku vznikly dvě velké osady: jedna ve východní a druhá v západní části ostrova. Na základě vykopávek v téměř 400 vikinských farmách archeologové odhadují, že populace ostrova činila 3000 až 5000 lidí.
Podle ság (středověká prozaická díla s vloženými básněmi) přinesla o několik let posádka lodi, která zabloudila, zprávy o neznámé zemi. V roce 992 vedl syn Erika Rudého Leif Erikson expedici do neznámé země. Stal se tak prvním Evropanem, který se dostal do Ameriky. Při plavbě u pobřeží Newfoundlandu pojmenovaly tři regiony: Helluland („Země plochých kamenů“), Markland („Země hlubokých lesů“) a Vinland („Země vína“). V roce 1960 byly v L'Anse aux Meadows, na území dnešní Kanady, objeveny ruiny vikinské osady. Archeologové zde odkryli senzační nálezy, které obohatily naše znalosti o vikinské kultuře. Na rozdíl od Grónska se však v Severní Americe Vikingové nemohli usadit natrvalo, jejich malé osady se nestaly trvalými osídleními.